rajce.net - místo pro vaše fotografie

Tak už se blíží léto. A s ním i velké hory. Tak jsem probral fotky z minulého roku které jsou inspirací na cíle letošní. S mými syny od malička chodíme po kopcích a v loni došlo u toho mladšího i na trochu vyšší Alpy. Jen to, co ho bavilo, na co má základní zkušenosti i schopnosti. Parádní výstup v Dolomitech na Patternkofel a v Alpách Gran Paradiso a Breithorn (obě čtyřtisícovky). Chtěl by i na Mt.Blanc. Pokud nám bude přát počasí a zdraví, tak letos to můžeme zkusit. Koneckonců, řada podzimních, zimních i jarních výstupů k tomu směřuje. Přeji všem splnění jejich, nejen horských, snů.

Návštěva zasněžených Západních Tater má své neopakovatelné vysokohorské kouzlo. Sněhem dokonale vyžehlené skalnaté hřebeny i strmé žlaby, krásné převěje, daleké rozhledy. A takhle začátkem jara i ideální podmínky pro skialpinisty i nás obyčejné chodce. Pravda, bez sněžnic by to na jižních, jarním Sluncem prohřátých svazích místy vůbec nešlo. Na těch severních se zase hodí mačky. Prostě podmínky jako někde na horách. Opět jsme si s mým synem Matějem dali pár kopců pro rozhýbání těla i duše pro zvládnutí letních cílů v Alpách. Baranec (2.184), Smrek(2.072), Plačlivé(2.125). Celkem za dva dny převýšení přes 2.000 metrů. Na 14 roků s 10 kg batohem slušný výkon. Jako otec jsem byl v takové společnosti, v tomhle nádherném prostředí a ještě se setkáním s nejlepšími přáteli docela šťastný.

Mrazivých dnů zimy jsme si letos docela užili. Jednu z únorových nedělí, při celodenních -14 st.C, jsme se se synem Matějem vydali na nejkrásnější slovenský vrchol - Rozsutec. Jen tak pro radost, malý test vybavení, tj. maček, cepínů, jištění, a malý tréning na letní Alpy se slíbeným TOP vrcholem. Přechod od sedla Medziholie přes vrchol, dále do sedla Medzirozsutce a Díerami mezi sněhem zakrytými zmrzlými vodopády se vydařil dokonale. I ta moje milovaná Lysá byla vidět jako na dlani. A ten můj Matěj - prostě už to je velký kluk!

Setkání se dvěmi nejlepšími přáteli. Pavlem a Jirkou. V takovém případě, vzdálenost, počasí ani cíl nehrají roli. Spíše naopak. Vichr o rychlosti až kolem 90 km/h, mráz -9 st, ledové krystalky sněhu bodající do obličeje a chvílemi nulová viditelnost. Skutečně zimní podmínky, na které se těšíme celý rok. Oproti jiným, kteří to otáčeli kus pod vrcholem, jsme to nejen vyšli, ale na běžkách jsme si užili celý kus krkonošské magistrály od Pomezek až do Jánských lázní. Oči jiskřily nejen krystalky namrzlého sněhu všude ve tvářích, ale především klukovskou radostí z parádní akce s přáteli. A ten stisk rukou kamaráda na vrcholu i dole v závěru byl něčím, kvůli čeho stojí za to do toho kdykoliv jít znovu. Apropo ... i to Sluníčko nás na pár závěrečných okamžiků v podvečer přišlo pozdravit. Díky!

Předpověď moc Slunce neslibovalo. Přesto mám novoroční výstup za zrozením prvního dne již symbolicky v sobě bez ohledu na počasí. No, a jak to dopadlo ? Východ měl být v 7:42. A v 7:42 jsem během několika okamžiků slunečních paprsků poděkoval silám tohoto Vesmíru za ten zázrak, který se konal.Přeji nám všem, aby vzdor různým pesimistickým předpovědím přinášel nový rok co nejvíce příjemných zpráv.

Ač se to dole zatím moc nezdá, tak vrcholky Beskyd už pozdravila paní Zima. Jen tak mimochodem; nedávno jsem na vrcholu Lysé potkal kamaráda, který říkal, že už tu krajinu nefotí. Prý je to pořád to samé. No já mám přesně opačný názor a rád se vždycky o ty fotozážitky znovu a znovu podělím se všemi, kdo tam nemohli být.

Listopad stál z hlediska inverzního počasí opravdu za to. Alespoň na horách. Takže se rád podělím o pár rozhledů z Velké Rozsutce. Myslím, že ty fotky nepotřebují žádný komentář.

Tenhle přechod Západních Tater jsme si plánovali už několik let. Celý hřeben Roháčů jsme prošli už mnohokrát. Ale vše dále pokračuje po slovensko-polské hranici až ke Kasprovu Wierchu, kde jsme před dvěmi lety absolvovali parádní Orlu Perc. Takže tři krásné dny zahájené u kamaráda Jury a pak už - Žiarska dolina, Plačlivo, Ostrý Roháč, Volovec, Hrubý vrch, malá odbočka v mlze na Jakubinou, Končistá, Klin, Pyšné sedlo, Kamenistá dolina a Podbánské. Kamarádi, východy a západy Slunce, krásné rozhledy, moje krize i nadšení ... v plánu na příště je už pokračování tohoto parádního západo tatranského přechodu.

Na horách je krásné babí léto a tak se můžu podělit o pár rozhledů z výletů za mými včelkami na jeden beskydský kopec a z mých oblíbených výletů za západem Sluníčka na Lysou....

Léto je téměř za námi, takže je čas na pár fotovzpomínek. Tentokrát od nejposlednějších. První poprázdninový výlet patřil Stohu. Kopci naproti Velkého Rozsutce. Díky sousedství nejkrásnější slovenské hory je trochu opomíjený. Ale právě díky němu si mohou milovníci Rozsutce prohlédnout jeho plnou krásu...Příště něco z letních Dolomit, ledovcových Alp a Vysokých Tater.

Vrátná dolina a okolní vrcholy jsou prostě nádherné. Fatranský Kriváň a dále Chleb, Hrom, Poludňový Grůň - to vše se dá stihnout pohodovým tempem za jedno krásné jarní nedělní odpoledne. Nádherná hřebenovka v blízkosti majestátního Velkého Rozsutce.

V nížinách jaro ale na horách půl metrů nového sněhu. Tentokráte to byl výlet do lavinami proslulé Žiarské doliny. Díky telefonické konzultaci s místní horskou službou a mimořádné vyjímce TANAPU vstupuju do skialpinistického ráje.Prošlapávání stopy, občas po kolena v čerstvém sněhu trochu zpomalovalo postup. Ale v krásném slunečném počasí mne nakonec k návštěvě po tříhodinovém boji pustil vrchol Plačlivé, jeden z vrcholů hlavního hřebene Roháčů. Tuším něco málo přes 2.100 m.n.m. Krajina a rozhledy kouzelné. Ani nešlo poznat, že dole už všechno kvete.

Trochou tajemstvím zahalený nedělní výlet. Skalní město připomínající malé Dolomity, první jarní květy v podobě nádherných konikleců. Borovice jako někde na středomořském ostrově,rozhledy a zbytky 600 let starého, před 150-ti lety zemětřesením zničeného hradu.

Čertův mlýn je pohanskými pověstmi opředené místo. Návštěva v poslední zimní den byla umocněna nevlídným mlžným počasím bez jediné živé duše. Odměna v podobě z mlhy se vynořivšího západu Slunce přesně nad kapličkou na Radhošti však stála za to. Zimo děkuji za krásné zážitky a jaro budiž vítáno!

Kněhyně - třetí nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd. Snad ještě tajuplnější než sousední Smrk. Nesnadno přístupná, s řadou pseudokrasových jeskyní a téměř 60-ti metrovou propastí, kterou jsme kdysi dávno za studií s kamarády dobrodružně zkoumali. Sousední, legendami opředený, Čertův mlýn by mohl být na jarní rovnodennost příští zastávkou...

Někteří přátelé mi říkají "Lysař". Ale není to tak. Na Lysou vyrážím, když mám chuť a když mám pocit, že to bude stát za to.Tak jsem si koncem února brzy ráno před prací zašel obhlédnout tu zimní mrazivou atmosféru.Toho dne bylo na vrcholu -12 st.

Přelom února a března tohoto roku přinesl řadu nádherných zimních dní. Za sněhem jsem se dvakrát, jednou se synem Matějem a jednou sám, vydal za krásami Malé Fatry...

Smrk. Tak trochu tajuplný vrchol Beskyd. Druhý nejvyšší po Lysé hoře. Osamocený vrchol bez zásahu civilizace. Scházel mi do završení trasy z minulého týdne. Mráz, zledovatělé chodníky, nikde nikdo. Opět dostál své pověsti....

Skialp Beskydy 2011 ? - loterie s počasím, sněhem, viditelností. Jak ukazují první a poslední snímek, dokonale jsme se "trefili" do jediných dvou dnů bez Sluníčka, kvalita a množství sněhu daných teplotou nám utekly asi o 9 hodin. Takže to odneslo pár pásů a nějaké puchýře na nohách z pochodu v "kopytech" na nesjízdných úsecích. Ale okamžiky uprostřed přírody ve společnosti skvělých lidí, kamarádů, a zvládnutých 53 kilometrů určitě stály za to!